pondělí 17. září 2012

Pekelný fastfood

Bylo 5:50 normovaného všepekelného času (NVČ). V malém parčíku před doposud zavřeným stánkem rychlého občerstvení stála démonka s otráveným výrazem a kouřila doutník. Přes obláčky kouře znechuceně sledovala stánek, oprýskanou železnou boudu na kolečkách, dovlečenou sem snad odněkud z povrchu Země a pochopitelně poněkud upravenou, aby zvládala náročné podnebí (nebo spíše podzemí?).

Dokouřila doutník, s dlouhým pozvdechem jej zašlápla pravým kopytem a jala se otevírat provoz. Rolety vylétly nahoru a odhalily žalostně malý zakouřený prostor, přecpaný různými přístroji na expresní přípravu pokrmů. Před stánek vyvlekla kovovou ceduli a začala tlustou černou křídou psát na jasně rudou tabuli nabídku. Pro dnešek byla následující:

JÍDLO:
Nekřtěňátko v housce 50,- !POZOR! Dnes speciální sleva na siamská dvojčata – pouze 90,- ! extra pálivý kečup je u obou typů poživatiny v ceně
Bulvy ve vlastním sklivci, připálené hranolky, ďábelský kečup 35,-
Smažené elfí uši se zeleninou v sojové omáčce, veleslizké nudle 65,-
Explosivní švábi v cukru a wasabi 20,-
Rakvička a věneček 45,-

PITÍ:
Horká láva s chilli 10,-
Horká káva s lávou a chilli 15,-
Znesvěcená voda 17,-
Výčepní lihovina 22,-

Zahleděla se na své dílo a v duchu se jí rozběhl proud zuřivých úvah.
To je naprosto úžasný. Další den strávený servírováním hnusných blivajzů neméně hnusným debilům. Kdyby alespoň vedle nestála ta stavba nového Parku mučení bez oddechu dr. Heitera a nelezli mi sem ti zatracení poddémoni, kteří tam tahají šutry. Ještě pár dní budu poslouchat jejich mečivé hlasy a stupidní narážky se sexuálním podtextem a nakrájím je mezi elfí uši, fakt, že jo.
Rozčileně kopla do na zemi se povalující dětské lebky a odkráčela zkontrolovat zásoby a připravit se na první zákazníky.

Přesně v 6:00 NVČ se rozhoukaly sirény, rozezněly zvonce, někde zdáli byl dokonce slyšet křik propékaného muezzina. Peklo volalo své zplozence do práce. Otevíraly se dveře fabrik, úřadů i škol a doposud prázdné ulice se zaplnily hordami spěchajících démonů, ďáblů i všech možných jiných zde žijících bytostí.

Démonka taktéž otevřela a už prvním zákazníkům servírovala potravu a hlavní pekelný životabudič, horkou lávu s chilli. Vztekle střílela pohledem po skupince démonů v oblecích, kteří se dohadovali, co si vyberou a zírali na ni s nemístnými úsměvy.
Naservírovala jim tucet nekřtěňátek i horkou lávu, opanovala touhu plivnout tomu nejsamolibějšímu při placení síru mezi oči a v duchu pokračovala ve své ranní litanii, jako ostatně každý den.
Kreténi! Napomádovaný hovada! A největší kretén je Lucifer. Vážně bych ráda věděla, co ho to před rokem posedlo, když se najednou vzbudil a udělal projev o novém a lepším přístupu k práci v Pekle a rozhodl se, že kromě úplných mamlasů si všichni ostatní své místo vylosují a stráví na něm pět let! A to ještě abych se další roky klepala, jestli z pěti nebude deset, sto, nebo věčnost, protože blb Lucifer si přečte dalšího pozemského pologramotného pseudofilosofa a rozhodne se organisovaně vylepšovat systém. Kdyby raději četl Maa! Ten se tu včera nad patým panákem zasnil a povídal: „Lid se může osvobodit pouze zdola, shora je možné jej jenom ujařmit.“ No jo, tohle by ovšem ohrožovalo posici našeho milého samovládce, takže pokud to čte, samozřejmě o tom decentně mlčí. Ach jo. Jako by to zde teď fungovalo líp než předtím...ani omylem.
Ke stánku se mezitím přihrnula další další hromada nelidí. Démonka nestačila vydávat potravu i nápoje a nestačila ani pořádně přemýšlet. V mysli jí jen neustále problikávalo slůvko KURVA! občas doplněné o spřátelené Do píči práce!

Konečně po dvou hodinách opadl příboj zákazníků, neb v 8:00 NVČ začínala svůj provoz drtivá většina továrem, firem i institucí. Ulice se vyprázdnily a démonka s dlouhým úlevným povzdechem vytáhla zezadu z boudy ohavnou skládací židli, nalila si kávu s lávou a dvojitou dávku chilli a po zralé úvaze doplnila směs o dva panáky lihoviny. Usadila se, zapálila další doutník a hlavou jí opět začaly běžet podrážděné úvahy.
Krucinál, muselo na mě vyjít zrovna tohle?! Asi tu existují i horší práce, ale moc je nedovedu představit. Den co den vstávat jak ten nejposlednější podďáblík v pět a do večera stát v hnusné, začouzené škatuli, prodávat žrádlo dementům a ještě se u toho snažit je nezavraždit. Jako vážně nedík, Lucifere. Do psí kundy, a to mám doktorát ze zlých věd, kandidaturu z věd útrpných a ještě jsem při stáži na Zemi vystudovala jadernou fysiku...a trčím v hladovém okně jak absolvent zvláštní školy.
Hrábla kopytem a narazila na další dětskou lebku. S rozmyslem nohu zvedla a kulovitý předmět se rázem rozletěl na hromady střepů. Většina rychloobčerstvoven prodávala nekřtěňátka vykostěná, ale jí se zamlouvaly právě ty kousky, které si tu mohla úlevně rozdupat. Nehledě na to, že se občas některý ze zákazníků kostí přidusil či rovnou udusil, což ji naplňovalo přinejmenším pocitem tiché radosti a zadostiučinění.

Opět se rozkvílely sirény. Koukla na hodiny ve tvaru kotle a tiše zaklela. Blížilo se poledne, což opět znamenalo příliv kokotů.
Zastrčila dovnitř židli, odhodila nedopalek doutníku a pomalu se duševně připravovala na demoversi apokalypsy.

Snad na vteřinu přesně s úderem dvanácté se ven opět vyhrnuly masy a jaly se lovit si oběd. Démonce nestačily obě ruce a teskně si vzpomněla na svou známou s chapadly místo vlasů, které při práci v restauraci občas nestačila ani ta chapadla.
Přání střídalo přání a kolem druhé hodiny už toho měla víc, než dost. Naštěstí přesně to byl moment, kdy pekelné venkovní prostory opět osiřely, neb se všichni vrátili k pilné pracovní činnosti (nebo minimálně k jejímu předstírání).
Naštěstí se tu výjimečně nepoflakovali ani dělníci ze stavby, dnes sem s nimi totiž přišel i předák a hlavně jeho manželka, neskutečná stvůra, která jí ze všeho nejvíc připomínala Jabu Hutta z pozemských scifi filmů. Jaba Hutt do sebe naházela jídla za celý závod, nevraživě si prohlédla esteticky hodnotnou obsluhu a hromovým hlasem zavelela k odchodu. Předák byl zřejmě zvyklý s ní nepolemisovat, neb se po zahřmění postavil do pozoru a hnal dělníky svinským krokem zpět.
Jaba Hutt se při pohledu na svého vycvičeného psíka zatvářila nadmíru spokojeně a dokonce se usmála, což jejího manžela nejspíš vyděsilo, neb začal rozkazy štěkat ještě frenetičtěji a nutil otupělé kopáče a zedníky takřka ke cvalu. Jaba Hutt se nepřestávala usmívat a pomalu se kolébala za nimi.
Majitelka stánku opět osiřela a dělalo jí to vskutku radost.

Znovu se usadila na židli, nalila si horkou lávu, vyčerpaně žvýkala rakvičku s věnečkem a mozkem jí pozvolna proudily jásavě barevné obrazy bombových schémat.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.