Opustil jsem Rusko pro vášeň a ve francouzském exilu mne pomalu opouští vášeň pro nové, revoluční Rusko. Na mou duši, když na ulici potkám buržuje, nezdvíhá se mi už ruka s kamenem, ba ani jedovatou slinou po něm nehodím. Roky v Paříži mi přinesly pouze otupělost a znechucení a láska k revolučním idejím rychle vyprchala. Že by měli vskutku pravdu mí rodiče, když tvrdili, že mne, šlechtice, tohle mladické vymezování se jistě brzy samo s věkem a „zmoudřením“ přejde? Hm, nejsem ještě takového věku, abych se mohl nazývat starým (vždyť ještě nejsem stár ani pětadvacet let!) a zmoudření jsem si již teprve nepovšiml. Navíc, kromě již zmiňované otupělosti a znechucení u sebe žádné jiné odklony od minulých názorů nepozoruji, naopak. Čím dál víc jsem přesvědčen, že lidé si jsou opravdu rovni, že já, šlechtický synek, s rodokmenem sahajícím až někam do dob Alexandera Něvského a nemalým počtem hmotných statků, nejsem o nic hodnotnější než pouliční hudebník, postávající na rohu ulice v roztrhaném odění. On se alespoň umí sám uživit, kdežto já bych bez rodičovské milosti asi sotva mohl žít tak pohodlný a rozmařilý život. Ano, ten muž, jakkoli je ubohý a pro většinu takzvané lepší společnosti opovrženíhodný, pracuje a žije bez toho, že by za něj někdo musel platit účty, což je situace u mne zhola nemožná. A nejen u mne, jak jsem zjistil, většina teoretiků dělnické revoluce je na tom podobně jako já. I sám Marx žil prý léta z dědictví a když prostředky došly, nechal se vydržovat od chudáka Engelse,nikdy ani jednou za celý svůj život nepracoval. Jistě, samozřejmě se dá říci, že právě ti, kteří nepotřebují trávit celé dny zoufalou sháňkou obživy, aby poté padli vyčerpáním (a další den, týden, měsíc nanovo), mají čas přemýšlet a snažit se vytvořit takový svět, kde by i lůza našla lepší život...ale opravdu tak činí? Soudruzi v Rusku i zde ve vyhnanství jen soustavně popíjejí vodku a fantazírují o svržení cara a převzetí moci – a pochopitelně i o tom, jak se na továrnících a aristokracii napakují – tedy, ne oni, ale „lid.“ Již delší čas mám dojem, že jakkoliv je situace ruského lidu mrzká, novým zřízením by si příliš nepomohli, nehledě na to, že vykoupení z otroctví krví nevinných mi nepřijde jako nejlepší začátek nové éry, byť takto nové éry začínají i končí nejčastěji. Ano, obávám se, že i tato revoluce, nastane-li vůbec, sežere své vlastní děti a nahradí jednu nespravedlnost jinou.
O těchto svých myšlenkách pochopitelně mlčím, netoužím být jedinou svojí společností vysmíván, tupen a vyvržen z jejího zahnívajícího lůna (ano, je to nízké a zbabělé, ale čím dál více mám obavu, že jsem ve své podstatě nízkým zbabělcem) a jako výraz nejvyššího opovržení být obviněn z nákazy virem humanismu, což by nebylo ovšem obvinění liché – ano, jsem nakažen.
Nevím, jak a kdy se to stalo – proč zrovna já, který ještě před rokem křičel o krvavých barikádách a smrti kapitálu, teď cítím posmutnělé pochopení pro všechny, bez ohledu na třídu. Jako by se zvedla rudá mlha a já viděl, že svět má mnohem víc barev než jen rudou. Na stranu druhou jsem si stále vědom faktu, že současné zřízení je v mnoha ohledech špatné a zločinné a nevím, jak je vylepšit. Vidím sice svět jasnější, ale už mi před očima nevyvstávají žádná jasná a konečná řešení. Naopak se mi zdá, že jsou lidé odsouzení se vzájemně až do skonání věků zotročovat a vykořisťovat a pouze si občas vymění svá místa.
Připadám si po této své názorové proměně (nebo spíše posunutí?) osamělý. Není nikdo, komu bych se mohl svěřit se svými domněnkami,nevím ani o nikom, kdo by je sdílel. Začínám rozumět poustevníkům a údajně šíleným svatým mužům. Přede mnou i před celým světem stojí obrovská změna, ve vzduchu se pomalu začíná chvět spojenectví mas a já cítím namísto radosti jen obavy a smutek z věcí příštích. Kdybych nebyl zbabělec, zřekl bych se členství v naší revoluční buňce, rozešel se se světem (alespoň s tím mně známým) a odešel třeba do lesů pozorovat, zda se mé pesimistické vize plní – leč jsem příliš bojácný a pohodlný. Ovšem, něco bych dělat měl, lidé jako já v obdobích změn většinou nekončí příliš dobře.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.